Co je 3D stereoskopická technologie

Princip trojrozměrné stereoskopie není složitý, posuďte sami

Je mnoho věcí které se dnes lákavě označují termínem 3D. Mnohdy jde však o blud a reklamní trik. V případě 3D stereoskopie však jde skutečně o 3D projekci, respektive o stereoskopickou 3D projekci, což je jedna z technologií, která se 3D problematikou zabývá.

Pod obecným označením 3D se totiž neskrývá konkrétní technologie, termín pouze napovídá, že konkrétní problematika se řeší nikoliv v rámci dvou rozměrů (tedy s výškou a šířkou) - např. u klasických filmů, které je možné vidět v běžných kinech, ale navíc i s třetím rozměrem - s hloubkou.

K tomu, aby mohl divák sledovat obraz skutečně včetně hloubky se často využívá stereoskopické vizualizace (např. i kina IMAX 3D). Systém pak nepromítá pouze jeden obraz, který divák sleduje oběma očima zároveň, ale generuje dvojici oddělených obrazů. Přitom je ovšem nutné dodržet několik zásad. Zdrojový film musí být natočen dvojicí kamer, jejichž vdálenost přibližně simuluje rozteč lidských očí. To znamená, že dvojice obrazů je obdobná jako kdyby se na scénu díval člověk. Dva obrazy se při projekci musejí dodat k divákovi tak, aby levý obraz vidělo pouze levé oko a pravé oko aby sledovalo zase pouze záběr z pravé kamery. Mozek následně vyhodnotí obraz správně prostorově a tedy plně trojrozměrně.

Obrázek ukazuje jak lidský mozek vnímá s pomocí očí scénu (kuželky). Ve skutečnosti člověk nezíská pouze jeden obraz, ale dva - každým okem trochu jiný. Z odchylek obou obrazů mozek získává pojem o prostoru. Tohoto principu využívá stereoskopie, která podstrčí divákovi do očí připravenou scénu, kterou mozek díky správně nastaveným obrazům (filmům) může vnímat rovněž plně trojrozměrně.